Deníku,

Táhne mi na 20, je to vůbec možné? Každým dnem si přeju, abych byla zase jednou ta malá holčička, která nevěděla, jak si koupí hůlku. Hůlku, kterou už stejně nemám. Stalo se toho tolik, ale já, jak jsem veselá, nemám potřebu do tebe stejně psát. Nač taky, když se mi všechno daří. No, všechno ani zdaleka ne, ale mám se fajn. Dospěla jsem k tomu názoru, že ti začnu vyprávět, takhle po večerech sama na bytě… Kdyby tady byl tak Joshua. Nebo Taylor, nebo Claire. A tou Claire nemyslím ani zdaleka Vin.

Poslední zápis jsem ti věnovala ještě před odjezdem, nechala jsem deník v Londýně. Mám byt. Krásný malý, útulný a můj. Do téhle chvíle ho viděla Annie, Jenny, Vin, Marry, Adam a Cass. Matthewa nepočítám, jelikož bydlí o patro níž. I sklepy máme vedle sebe.