Deníčku,
skončil školní rok. Teda, už asi tak před týdnem. Vyhrál Nebelvír. Ano, čteš správně, NEBELVÍR. Někdo v profesorském sboru se nejspíše nechal uplatit a zhruba pár hodin před slavnostní hostinou se naplnilo do Nebelvírské nádoby 30 rubínů. Pochopil bys to? Já ne. Cestou do síně jsem potkala zástup Nebelvírských. Měli celkem štěstí, že jsem v tu chvíli potkala i Giana. Měla jsem chuť vraždit. Ty jejich samolibé výrazy. Předpokládám, že polovina z nich nenasbírala ani 80 bodů. Jako já a Harwey. I když, když se to tak vezme, body jsme nasbírali ve dvou. Proč nám nedali taky nějakou trofej? Třeba za to, že jsme tak dobří a nasbírali 409 ve 2 lidech. Ale už nebudu vařit za cizí lidi. Vlasně nejsou cizí, ale taková spotřeba flakónků a přísad. Až by se jednomu chtělo plakat. Vyplýtvala jsem sešity, balíky a stejně to bylo k ničemu. Ještě tak, aby profesoři pooznali moje písmo. Ale to doufám nehrozí.
Stejně si myslím, že za to může Moonstone. Byl až moc hodný a nechal Fionu a Marry dovařit lektvary. Tak nefér. Nestíhali přes rok? A co ako dělali? Flákali se na koleji? Možná proto se mi nepovedl ten lektvar u závěrečné zkoušky. Byla jsem ten poslední týden tak vyčerpaná že jsem ten den ani nejedla. Teď o prázdninách konečně spím. I když se často budím. Jsem na pokoji s Elisabeth, což je super, ale naše sesterstvo kloboučnic je pryč. Wiill nadobro zmizela z hradu. I Daisy se zase někam vypařila. Dostuduju mnohem dřív než ona a to jí je už 18. Naštěstí už nebudu na tom malém pokji - už mám pět kufrů. Věřil by? Pět kufrů plných věcí a nemám to kam dávat. Nebudu na tomhle malém pokoji nějak dlouho. Adam s Gianem prý už v loftu malují, věřím, že se na konci léta budu moci stěhovat. I když teda asi budu muset pořídit špunty do uší. Nejspíše jen době, ale co když si budu chtít vzít Vin na návštěvu? Jsou tam prý jen závěsy.
Jinak jsou prázdniny super. Včera jsem si koupila dvoje nové boty, jsou sice kožené, ale pro krásu se musí trpět ne? I když už vidím Giana, jak bude nadávat, že mám zbytečnou kolekci, kterou má každý. Hm, jen tak malá infromace, Giane. Nejsem bohatá jak někdo. A taky se stalo něco super. Viděla jsem Alice. Od toho našeho rozhovoru na hradě, těsně před odjezdem, jsem s ní ještě nemluvila, nemám na to odvahu. Chápu, že mi nechce způsobovat potíže. Musím jí dát ten dárek, co jsem pro ní koupila. A nějak to s ní oslavit. Moje narozeniny se neoslavily nijak. Nejprve se mi sice Adam omluvil, že zapomněl, ale byla jsem tak unavená ze všech těch zkoušek, že jsem nakonec neměla ani pomyšlení na to, slavit nějaké narozeniny. O 4 měsíce později. Ne děkuji, nemám zájem. Moná si teď přes léto udělám ten debutanský ples. Alespoň něco by se v Londýně dělo. Musím se ještě domluvit s Gianem, až ho potkám. Beztak zase jel někam do ciziny a vrátí se v srpnu. Je to na dvě věci, mít takové přátelé. Vlastně, spíš skoro bráchu. Prostě. Nic se nemění, můj život stojí stále za starou belu a vše je při starém. Až na to, že šance vyhrát pohár byla. Ale to je tak vše. Měj se deníčku, jdu na ryby, však jsou prázdniny.