Na co se nejvíc těšíš Matty?
No.. Matty a já, jsme mysleli...
Deníku,
jak vůbec někdo takový, koho znám celý život může říct něco takového? A to přitom ten den probíhal normálně. Vlastně, byl super, měla jsem fajn náladu, Malcolm a Merlin pobíhali vesele po koleji, a já se procházela po hradě. Už jsem se vracela na kolej, když v tu chvíli spatřím u zdi Jennifer a Emily, jak se snaží hrát na dvojčata. Přijde mi to úsměvné. Kolikrát jsme to s Vin zkoušely take. Ještě prohodím varování o Mattym, a pak se vydávám zpátky k Malcolmovi a Merlinovi, kteří zrovna sepisují hesla do naší kolejní místnosti. Matty se opírá o zídku. Naprosto normální situace. Zlom nastává ve chvíli, kdy Emily s Jennifer mizí za zdí do naší kolejní místnosti. Matty možná spatří můj výraz, odráží se od zdi, vyrážím za ním. Proboha! Co si ty holky myslely. Takhle okatě, ještě, když jim říkám, ať si dají pozor. To si myslí, že Matty Jennifer nezná, nebo co?!
Pravda, čekala jsem hodně. Vlastně, čekala jsem cokoliv, ale tohle vážně ne.
Ten jeho arogantní výraz ve tváři. Nejraději bych mu za to v tu chvíli dala facku. Ale vím, jak by to dopadlo. Trest nebo body dolů. On je teď přece ten velevážený Primus. Hádka vyvrcholila v to, že jsem ho poslala k šípku. Nejhorší je, že tu nemám Adama, a ani si s ním vlastně nemůžu promluvit. Další věc, co nechápu. Vždyť jemu jsem nic neudělala, Gian žije. Nechápu, kde je chyba. Teda, chápu, ale… nechápu. Vzhledem k adrenalinu, jež jsem vypustila do oběhu své krve během hádky s Matthewem, mi vyprchal účinek Doušku, který jsem pila ten den. Vyběhla jsem na jediné místo, kam bych mohla jít. Mrzimor. Bohužel se za tu dobu, co jsem tenkrát v prváku znala heslo, nejspíše změnilo, a tak mi nezbylo nic jiného, než bušit pěstmi do zdi. Tak dlouho, než přišla Jennifer, tak dlouho, než jsem si odřela kloubky na rukou do krve. Složila jsem se. Chtěla umřít. Až Jenn facka mě probrala. Fajn, nechám Mattyho vychladnout, pár dní, pak si promluvíme.
O PÁR DNÍ POZDĚJI (berte to podle toho, že jeden týden je ve hře cca měsíc)
Vážně jsem se snažila, deníčku. Dokonce jsem napsala i Marry, kterou jsem požádala o radu. Sice mi řekla, že se třeba změnil, ale já myslím, že je to ve skutečnosti jen nějaká maska, pod kterou ukrývá strach z hradu, z těch míst, z Fowler a z Thorinsona. Tak jsem tak šla, hledat ho. Jistě, nikde zas nebyl. Ale tak co, on je přece ten Primus, takže on může, a já ne. Vlastně to je tak už od prváku. Předtím byla Kath prefektka, takže on mohl, a já ne. Ironie co? Přitom máme být nejlepší kamarádi.