Hazel? Kdo?
 

Plachý úsměv, co rychle zmizí,

jiskra v očích, stále ryzí.

Dlouhé vlasy, celkem rusé,

nohy nebývají bosé.

Havran pyšně věci značí,

kéž bychom byli mladší.

Na sedm let domov jiný,

opouští ho, pocit viny?

Možná, ale bez příčiny.

Smrt co tolikrát ji mihla,

rozloučit se sotva stihla.

Třeba přec jen utíká,

Amerika je veliká.

"Sbohem" šeptne naposled,

co opustily tenhle svět.

"Sbohem" poví podruhé,

sbohem šílený osude.

A co teď jí asi čeká?

Těžko říct, je doba nová.

(wonderful drawnigs by: ajbluesox)