Kde začít? Asi tím, proč si snad všichni bystrozoři v Anglii myslí, že jsem magor. A proč vlastně? Protože jsem hodlala umřít, aby se podařilo zachránit Emily, Artaira, Vin a ty ostatní? Nepřijdu si jako blázen. Škola odmítala cokoliv dělat. Nikoho nezajímalo, že se ti lidé nevrací na kolej,...
*tentokrát zápis začíná pro velkou změnu několika přeškrtanými řádky*
Deníčku,
… netuším, netuším co dělat. Nějak mi dochází síly. Tak jsem prostě usnula. Už několik dní spím na spacáku. Mám to tak blíž ke Kaleně. Blíž k mým milovaným Havránkům. Musím teď, omlouvám se za chyby, teď … no...
*některé části textu jsou psány více zkoseným písmem* *části textu jsou rozpité od slz*
Emily…
Jop deníčku, vím, že se nejmenuješ Emily. Ale já už to tak nějak nezvládám. Nevím co si myslet. U kabinetu Thorinsonna mi hodil někdo pásku, Vin nejspíš spí, Daisy taky chrní a Matty už šel taky spát....
Jo, aha, ty sis myslel, že skončím u toho, že se Art možná včera mihnul v koupelnách? Tak to se pleteš deníku, nemihnul! Nebyl tam ani dneska. Jestli to takhle půjde dál, zeptám se té mořské panny, zda tam vůbec chodí. Nechápu, proč na mě tak kašle, že by v tom byla Jul? Už jsou to 2 večery. 2 celé...
*kompletně přeškrtaný text, který je navíc skoro nečitelný*
Artaire,
I když tohle se k tvým očím (snad!) nedostane, musím si ulevit alespoň do deníku. Jak vůbec někdo může udělat něco, čeho jsi byl schopen ty? Že já bláhová ti věřila. Prý příště. Kdy příště? Dneska jsem šla do koupelen....
// Pro rýpaly, celé události se táhnou skoro 2-3 měsíce. Je to psané najednou, je to psané z Hazeliny (nikoliv mojí) paměti. Takže ať se dočtete co se dočtete, rozhodně z toho nemůžete vycházet ve hře. Děkuji za pochopení. :)) //
Začnu stejně, jako jindy.
Deníku,
chci si to poznamenat,...
Nádech. Výdech. Výdech.
To škrabkání na zádech. Jemná bříška prstů dotýkající se mých holých zad. Otevřít oči a utopit se v těch jeho chladně šedých? Check. Úsměv krz zkřivený koutek úst. Poodhalil kousek svých perfektně bílých zubů. Naše rty se poprvé setkaly. Ohňostroj pocitů v mé hlavě začal....
Deníku,
vím, že do tebe tenhle rok nepíšu, ale tak nějak jsem ztratila chuť. Proč vlastně? Co se stalo? Tak příšerného? Proč to maskovat, když je to fakt.
Roy umřel.
Konec, tečka příběhu. Chvíli byla naděje, ale i ta nakonec odeplula někam vstříc vlnám Atlantiku.
Co víc ti k tomu napsat,...
Jak si představit lépe rodinnou idylku? Pravda, sice se bavím s Adamem, ale beztak si myslím, že dost velkou část toho, že se bavíme způsobila Royova smrt. Upřímně si sama nemyslím, že by mi dokázal jen tak odpustit, alespoň ne v hloubi svého nitra. A co se vlastně stalo? I když to je možná otázka...
Deníčku,
Adam říká, že bych se měla alespoň vypsat do deníku. Přijde mi to zbytečné, celý svět mi přijde zbytečný, ale když tak přemýšlím, první školní den to vypadalo, že se mi splní veškeré sny. Teda, první školní den, no, letos jsem v 5. ročníku, čeká mě NKÚ. Sice mi to momentálně...